Noční cesta vlakem
Znáte to-po vysilující dřině v práci se těšíte domů a sednete do vlaku. Pokud pracujete tak dlouho jako já, tak jste možná někdy jeli vlakem v 11. (Nebo jste třeba jeli z kalby, ale to pak opilce vnímáte jinak.) Dnešní cesta mě ale vyloženě zkazila. A může za to jedna drahá spolucestující.
Paní se připotácela silně pod vlivem do vlaku, proklimbala se uličkou a usedla. Po chvíli se zvedla a z vlaku odešla. Následně se opět připotácela dovnitř. Tentokrát ale nemínila zůstat v klidu. Bez jakéhokoli důvodu začala velmi sprostě nadávat (a že něco snesu): "Vy mrdky zkurvený, co mě tu kopete do břicha za to, že jsem si v bufetu chtěla koupit párek. A to jsem dva týdny v tom. Co dva týdny, dva měsíce ty vole (chudák dítě teda, takovou záplavu alkoholu nezažije snad ani švestka v lihu). A dam si pivo, jinak bych se z toho posrala. (No tipuju to tak na deset plus něco silnějšího, ale budiž...) Kopat mě do břicha ty mrdko. A to jsem jela jenom na pohřeb. Jen počkej až vystoupim v Nepomuku, ty zmrde, pamatuju si tvůj ksicht." Jistě chápete, že mě představa toho, jak vystupujeme o půlnoci na stejné zastávce, neuváděla zrovna v nadšení.
Díky bohu ale přišla průvodčí se dvěma muži z ochranky a paní bylo oznámeno, že musí okamžitě vystoupit, neboť náš vlak neodjede, dokud v něm bude ona. A že může odjet ráno, až vystřízliví.
Paní najednou byla jako mílius, tenkým hláskem nad kterým by se i kámen ustrnul muže zákona přesvědčovala o tom, že je slušná a tichá žena, která nikomu nic nedělá, nikoho nezabila a má lístek. A vehementně se bránila, že jako opilá v žádným případě není (nemožnost pohybu alespoň vzdáleně připomínajícího chůzi její slova ale dvakrát nepodporovala). Leč muži byli neoblomní, stejně tak průvodčí.
Venku paní stále nemínila ustoupit "Jsem z Prahy, mám jízdenku, to mě nenecháte jet? Mám v Nepomuku čtyři děti!" Někdo vtipně poznamenal, že je zvláštní bydlet v Praze, děti mít v Nepomuku a chlastat v Plzni. Paní se navíc stále bránila tím, že je slušná pracující žena, což někdo okomentoval slovy "Jasně, jede z odpolední!"
Hlavním důvodem vyvedení paní z vlaku bylo to, že v mezičase mezi prvním a druhým pokusem o nástup do vlaku ležela v kolejišti. Asi uznáte, že takhle zlitého člověka je poměrně nebezpečné vpustit do vlaku, který nemá bezpečnostní zamykání dveří při jízdě.
Obdivuji ženy, které dělají průvodčí a musí jezdit v noci, docela bych se bála, že mě někdo zabije, stačí mi tyto občasné cesty a jsem z toho v šoku ještě pár dní.
Opilá paní nám navíc způsobila nemalé zpoždění, tak jsem vděčná panu řidiči autobusu, že se nesebral a neodjel hned, čekat ještě v Nepomuku na rodiče by bylo nad mé síly.
Co říci závěrem? Děkuju bohu, že zítra můžu jet do práce autem!
Paní se připotácela silně pod vlivem do vlaku, proklimbala se uličkou a usedla. Po chvíli se zvedla a z vlaku odešla. Následně se opět připotácela dovnitř. Tentokrát ale nemínila zůstat v klidu. Bez jakéhokoli důvodu začala velmi sprostě nadávat (a že něco snesu): "Vy mrdky zkurvený, co mě tu kopete do břicha za to, že jsem si v bufetu chtěla koupit párek. A to jsem dva týdny v tom. Co dva týdny, dva měsíce ty vole (chudák dítě teda, takovou záplavu alkoholu nezažije snad ani švestka v lihu). A dam si pivo, jinak bych se z toho posrala. (No tipuju to tak na deset plus něco silnějšího, ale budiž...) Kopat mě do břicha ty mrdko. A to jsem jela jenom na pohřeb. Jen počkej až vystoupim v Nepomuku, ty zmrde, pamatuju si tvůj ksicht." Jistě chápete, že mě představa toho, jak vystupujeme o půlnoci na stejné zastávce, neuváděla zrovna v nadšení.
Díky bohu ale přišla průvodčí se dvěma muži z ochranky a paní bylo oznámeno, že musí okamžitě vystoupit, neboť náš vlak neodjede, dokud v něm bude ona. A že může odjet ráno, až vystřízliví.
Paní najednou byla jako mílius, tenkým hláskem nad kterým by se i kámen ustrnul muže zákona přesvědčovala o tom, že je slušná a tichá žena, která nikomu nic nedělá, nikoho nezabila a má lístek. A vehementně se bránila, že jako opilá v žádným případě není (nemožnost pohybu alespoň vzdáleně připomínajícího chůzi její slova ale dvakrát nepodporovala). Leč muži byli neoblomní, stejně tak průvodčí.
Venku paní stále nemínila ustoupit "Jsem z Prahy, mám jízdenku, to mě nenecháte jet? Mám v Nepomuku čtyři děti!" Někdo vtipně poznamenal, že je zvláštní bydlet v Praze, děti mít v Nepomuku a chlastat v Plzni. Paní se navíc stále bránila tím, že je slušná pracující žena, což někdo okomentoval slovy "Jasně, jede z odpolední!"
Hlavním důvodem vyvedení paní z vlaku bylo to, že v mezičase mezi prvním a druhým pokusem o nástup do vlaku ležela v kolejišti. Asi uznáte, že takhle zlitého člověka je poměrně nebezpečné vpustit do vlaku, který nemá bezpečnostní zamykání dveří při jízdě.
Obdivuji ženy, které dělají průvodčí a musí jezdit v noci, docela bych se bála, že mě někdo zabije, stačí mi tyto občasné cesty a jsem z toho v šoku ještě pár dní.
Opilá paní nám navíc způsobila nemalé zpoždění, tak jsem vděčná panu řidiči autobusu, že se nesebral a neodjel hned, čekat ještě v Nepomuku na rodiče by bylo nad mé síly.
Co říci závěrem? Děkuju bohu, že zítra můžu jet do práce autem!
Komentáře
Okomentovat