Za všechno může zatmění. A má skvělá karma.
Hledání práce je něco strašnýho, kdo to zažil a neměl nějakou protekci, tak to musí vědět. Pořád posíláte životopisy, vymýšlíte motivační dopisy, zjišťujete, že je milion stránek s nabídkama práce a denně je musíte procházet.... Pak pořád čekáte a čekáte, buď vás firmy ignorují nebo v lepším případě napíšou, že vybrali někoho jiného. Jednou z padesáti odeslaných životopisů vás pozvou na pohovor, který stejně nevyhrajete, protože nemáte praxi. No šílený. Každý měsíc (aspoň u nás) musíte chodit na úřad práce, kde na vás koukají jako na vyžírku, protože za vás platí sociální a zdravotní (samozřejmě to platí státu, vy jakožto člověk bez praxe nedostanete ani korunu) a prostě vypadáte jako někdo, kdo práci nechce nebo nehledá, protože jinak byste ji museli hned mít. Klidně hledejte na druhý straně republiky, ale prostě nezaclánějte nám na úřadě moc dlouho. Skvělé.
Firmy nechtějí lidi bez praxe, ale když vás nikdo nezaměstná, tak praxi nezískáte. Začarovaný kruh. A nejhorší jsou debilní kolegyně vaší mamky, který se pořád ptají "tak co ta vaše holka" a při odpovědi, že práci stále hledá, se strašně diví. Jejím dcerám totiž hledání práce zabralo podstatně kratší dobu (vzhledem k tomu, že bábě je 60 a dcerám kolem 40, tak předpokládám, že měly praxi z dřívějška. Jo to se to pak hledá o trochu líp). Ale ono jí sklapne, čarodějnici, ke konci roku ji zřejmě z té firmy vyhodí, protože všechny štve svými hloupými a zákeřnými kecy. No jsem zvědavá, jak rychle si najde práci. Praxe má sice dost, ale její věková kategorie nepatří zrovna k nejvyhledávanějším na trhu práce. Ale to jsem odbočila. (a nenávistí k ní si kazím karmu :( )
Někdy se na vás štěstí může usmát. Třeba jako na mě. Dnes, 20. března 2015, v den, kdy proběhlo částečné zatmění Slunce, mě čtvrt hodiny před budíkem (!!!) vzbudil telefonát. Samozřejmě jsem vylítla z postele úplně v šoku, zřejmě za to může příhoda z předešlého dne, kdy mi volali z pojišťovny s tím, že dlužím 7 stovek na pojistce a jestli to okamžitě nezaplatím, tak mi ji zruší. Jaksi mi svévolně navýšili pojistné a z účtu se to nestrhlo celé. Zvláštní systém tedy. No a volali mi z jedné firmy, že dostali můj životopis a shodou okolností je pohovor dnes ve 14:20. Tak jsem slíbila účast a šla se psychicky připravovat. A co se nestalo, - asi hodinu poté mi volali z jednoho obchodu s oblečením v Plzni, abych se v úterý dostavila na pohovor. Tolik zájmu o mou osobu v jeden den jsem těžce nesla, lehce mi to stouplo do hlavy a cítím se chtěná!
Na pohovor jsem dorazila o čtvrt hodiny dřív, z čehož byla slečna (zřejmě vrátná, neboť chodila jen otvírat vchodové dveře) lehce v šoku. Radši budu čekat v teple, než mrznout ve stínu, no ne? Pak mě zavedla do kanceláře, kde byli dva muži. Nejdřív mi tak jako nastínili, co by chtěli, pak se mě na něco ptali a nakonec mi dali prostor pro otázky, které jsem neměla. Upozorňuji že mé odpovědi byly velmi, ale opravdu velmi jednoduché až dementní. Na dota,z zda píši všemi deseti, jsem odpověděla "No jako jo no."-stydím se. Bylo mi hloupé ptát se, jestli myslí nějaký spešl prstoklad co se kdysi (možná ještě dnes) učil na některých školách. Otázky na ně jsem také žádné neměla a po pěti minutách jsem byla venku. Jediné čím jsem mohla zabodovat bylo to, že můžu nastoupit hned. A navíc ocenili, že jsem byla schopná dorazit tak na rychlo.No nedávala jsem si žádné naděje. Ale zřejmě tam nikdo lepší nepřišel. Přesto, že avizovali, že se ozvou do konce příštího týdne, mi zavolali asi po hodině, že jsem byla vybrána já a mám v pondělí nastoupit. Moje odpověď byla vskutku hodná inteligenta- "V přijímacím řízení jste byla vybrána." "Aha...". Nějak mi to přišlo málo reálné. Po všech těch nevydařených pokusech... Já to říkám pořád, nečekané akce většinou dopadnou nejlépe. Na minulý pohovor jsem měla několik dní přípravy, dokonce jsem oprašovala časy v angličtině, a dostala jsem se jen do druhého kola. Tady jsem měla pár hodin, místo přípravy mozku jsem si připravovala snídani a hle-vyšlo to.
Stejně si myslím, že za to může má karma, kterou poslední dobou čistím tak, že za chvíli bude křišťálově průzračná. Opravila jsem už tři bakalářky-zadarmo! a čtvrtá mě čeká. Poslední jsem opravila v rekordním čase-za jedno odpoledne a večer (noc) a to hned 19.3.-den předtím, než se na mě usmálo štěstí. Spát jsem šla ve 3 a vstávala v 8:40. Další věc, kterou mi musel osud vynahradit.
Ale samozřejmě nic není tak růžové, jak to na první pohled vypadá. Základní plat je 10 000 hrubého, což je dost almužna tedy. Ale bez praxe si moc vyskakovat nemůžu. Naberu zkušenosti a stejně bych radši zamířila do Plzně. Navíc bude problém s dopravou-pokud je neokouzlím a nepřemluvím, abych mohla začínat o čtvrt hodiny déle, tak budu muset dojíždět autem (je to asi 45 minut), které nemám. Blbé. Rodiče mi samozřejmě auto půjčí, ale nemůžu jim ho brát denně a navíc bych ho dost opotřebovala. A z těch 10 000 si asi nenašetřím ani na ojetinu. Ale tak nebudu škarohlíd a budu myslet pozitivně, ať si nekazím karmu!
Firmy nechtějí lidi bez praxe, ale když vás nikdo nezaměstná, tak praxi nezískáte. Začarovaný kruh. A nejhorší jsou debilní kolegyně vaší mamky, který se pořád ptají "tak co ta vaše holka" a při odpovědi, že práci stále hledá, se strašně diví. Jejím dcerám totiž hledání práce zabralo podstatně kratší dobu (vzhledem k tomu, že bábě je 60 a dcerám kolem 40, tak předpokládám, že měly praxi z dřívějška. Jo to se to pak hledá o trochu líp). Ale ono jí sklapne, čarodějnici, ke konci roku ji zřejmě z té firmy vyhodí, protože všechny štve svými hloupými a zákeřnými kecy. No jsem zvědavá, jak rychle si najde práci. Praxe má sice dost, ale její věková kategorie nepatří zrovna k nejvyhledávanějším na trhu práce. Ale to jsem odbočila. (a nenávistí k ní si kazím karmu :( )
Někdy se na vás štěstí může usmát. Třeba jako na mě. Dnes, 20. března 2015, v den, kdy proběhlo částečné zatmění Slunce, mě čtvrt hodiny před budíkem (!!!) vzbudil telefonát. Samozřejmě jsem vylítla z postele úplně v šoku, zřejmě za to může příhoda z předešlého dne, kdy mi volali z pojišťovny s tím, že dlužím 7 stovek na pojistce a jestli to okamžitě nezaplatím, tak mi ji zruší. Jaksi mi svévolně navýšili pojistné a z účtu se to nestrhlo celé. Zvláštní systém tedy. No a volali mi z jedné firmy, že dostali můj životopis a shodou okolností je pohovor dnes ve 14:20. Tak jsem slíbila účast a šla se psychicky připravovat. A co se nestalo, - asi hodinu poté mi volali z jednoho obchodu s oblečením v Plzni, abych se v úterý dostavila na pohovor. Tolik zájmu o mou osobu v jeden den jsem těžce nesla, lehce mi to stouplo do hlavy a cítím se chtěná!
Na pohovor jsem dorazila o čtvrt hodiny dřív, z čehož byla slečna (zřejmě vrátná, neboť chodila jen otvírat vchodové dveře) lehce v šoku. Radši budu čekat v teple, než mrznout ve stínu, no ne? Pak mě zavedla do kanceláře, kde byli dva muži. Nejdřív mi tak jako nastínili, co by chtěli, pak se mě na něco ptali a nakonec mi dali prostor pro otázky, které jsem neměla. Upozorňuji že mé odpovědi byly velmi, ale opravdu velmi jednoduché až dementní. Na dota,z zda píši všemi deseti, jsem odpověděla "No jako jo no."-stydím se. Bylo mi hloupé ptát se, jestli myslí nějaký spešl prstoklad co se kdysi (možná ještě dnes) učil na některých školách. Otázky na ně jsem také žádné neměla a po pěti minutách jsem byla venku. Jediné čím jsem mohla zabodovat bylo to, že můžu nastoupit hned. A navíc ocenili, že jsem byla schopná dorazit tak na rychlo.No nedávala jsem si žádné naděje. Ale zřejmě tam nikdo lepší nepřišel. Přesto, že avizovali, že se ozvou do konce příštího týdne, mi zavolali asi po hodině, že jsem byla vybrána já a mám v pondělí nastoupit. Moje odpověď byla vskutku hodná inteligenta- "V přijímacím řízení jste byla vybrána." "Aha...". Nějak mi to přišlo málo reálné. Po všech těch nevydařených pokusech... Já to říkám pořád, nečekané akce většinou dopadnou nejlépe. Na minulý pohovor jsem měla několik dní přípravy, dokonce jsem oprašovala časy v angličtině, a dostala jsem se jen do druhého kola. Tady jsem měla pár hodin, místo přípravy mozku jsem si připravovala snídani a hle-vyšlo to.
Stejně si myslím, že za to může má karma, kterou poslední dobou čistím tak, že za chvíli bude křišťálově průzračná. Opravila jsem už tři bakalářky-zadarmo! a čtvrtá mě čeká. Poslední jsem opravila v rekordním čase-za jedno odpoledne a večer (noc) a to hned 19.3.-den předtím, než se na mě usmálo štěstí. Spát jsem šla ve 3 a vstávala v 8:40. Další věc, kterou mi musel osud vynahradit.
Ale samozřejmě nic není tak růžové, jak to na první pohled vypadá. Základní plat je 10 000 hrubého, což je dost almužna tedy. Ale bez praxe si moc vyskakovat nemůžu. Naberu zkušenosti a stejně bych radši zamířila do Plzně. Navíc bude problém s dopravou-pokud je neokouzlím a nepřemluvím, abych mohla začínat o čtvrt hodiny déle, tak budu muset dojíždět autem (je to asi 45 minut), které nemám. Blbé. Rodiče mi samozřejmě auto půjčí, ale nemůžu jim ho brát denně a navíc bych ho dost opotřebovala. A z těch 10 000 si asi nenašetřím ani na ojetinu. Ale tak nebudu škarohlíd a budu myslet pozitivně, ať si nekazím karmu!
Komentáře
Okomentovat