Jeden den se mnou doma

Když jste doma delší dobu, je důležité mít nějaký denní řád. Ideálně vstávat a chodit spát ve stejnou hodinu každý den. Možná v pátek a v sobotu si můžeme dovolit trošku ponocovat a v neděli o pár hodin přispat. Ale jinak přes týden? Chce to řád. Chce to systém. A chce to po nás, abychom dodržovali určitá pravidla. Koukněte na můj denní řád!

Oficiální budíček mám na 7: 25, ale někdy vstanu o hodinku (nebo o dve) dřív, když přítel odchází do práce a vzbudí mě. Nyní mě následujte do koupelny, prosím. Tady to znáte - opláchnu obličej, namažu si ho denním krémem (nivea), pročísnu vlasy, usměji se na sebe do zrcadla a pokračuji v cestě, byť tentokrát směřuji do kuchyně. Dám si vařit vodu na čaj a v mezičase prolustruju ledničku, abych se rozhodla, co si dám k snídani. V 90 případech ze 100 vyhraje bílý jogurt s vločkami a banánem, mixit müsli které jsem dostala k svátku, nebo Dobré z ovsa. V této době mi začíná vařit voda na čaj a následuje rozhodování ohledně jeho druhu. Odnaučila jsem se ráno pít kávu, protože jsem někde četla, že pít kávu hned po ránu není moc dobré. Organismus je odpočatý a nabitý energií, a když do sebe nalijete kafčo, vyburcujete ho sice ještě o něco víc, ale o to rychleji vám potom všechna energie zase zmizí. Proto se většinou rozhoduji mezi černým čajem (ve kterém toho kofeinu taky není málo, co si budeme nalhávat) a ovocným. V případě že mám Earl Grey, volba je jasná! Ze všech černých čajů, které jsem kdy zkusila, earl grey je prostě nejlepší! Miluju ho! ALE! Pokud ho nemám, nevadí, a vyberu si jiný (většinou černý čaj) a hurá! Snídaně volá!

Ačkoli vím, že u jídla bychom se měli soustředit opravdu jen na jídlo (takže žádné čtení, žádná televize, žádné povídání?!), v podstatě to vůbec nedodržuji. Když snídám sama, většinou si pustím jeden (nebo dva) díly seriálu, na který zrovna koukám. Nebo když mám takové knižní šílenství a knížku odkládám snad jen na toaletu a do sprchy, vezmu k snídani pár stránek. Ale musím přiznat, že se snídaní a čtením na tom nejsem moc dobře. Většinou se začtu do knížky a s lžičkou před otevřenými ústy hltám stránky. Až když mi jogurt ukápne na ÚPLNĚ ČISTÝ obrus, proberu se a v rychlosti svou snídani sním.

9:00- 11:00 Lekce angličtiny

Mamka o sobě tvrdí, že je věčný začátečník angličtiny, nejspíš proto má v knihovně snad dvacet publikací Angličtiny pro začátečníky (víte, co je na celé situaci s mamky angličtinou nejlepší? Že od září začíná chodit na kurzy němčiny!). Jednu takovou knížku (Angličtina za 24 dní) jsem si od ní půjčila a rozhodla jsem se, že si ji prostuduji a pár věcí si oživím (a něco určitě i naučím). Osobně se za začátečníka nepokládám, ale je pravda, že už dlouho jsem anglicky nemluvila. Proto věnuji dopoledne zlepšování se v angličtině. Pokud určitou lekci zvládnu o něco dřív, buď si opakuji problémové jevy, nebo čtu jednu ze svých dvou knížek- samozřejmě v angličtině.

11:00 – 13:00

A blíží se oběd. Skoro to vypadá, že když jsem celé dny doma, nedělám nic jiného, než že se těším na každé další jídlo. No, kdo nemá rád jídlo, žejo! Ale zpět k tématu.

V tuhle dobu většinou brouzdám po netu nebo vařím těstoviny, které si dám k omáčce, kterou předešlého dne vařila mamka (například. Jasně že nemáme omáčky všechny dny v týdnu, roce). Pokud ale celý oběd vařím já, angličtina se s těžkým srdcem přesouvá na další den.

K obědu si natočím sklenku vody a opakuji stejný rituál jako u snídaně- knížka nebo seriál (jen s tím rozdílem, že teď mám víc času).

13:00- 22:00

Odpoledne už probíhá v rychlejším tempu. Umyji všechno špinavé nádobí, uklidím, vyperu prádlo nebo ho vyžehlím, něco sladkého upeču. Nalíčím se, obleču do něčeho, v čem můžu vyrazit do města. Přece jen od jedné mám oficiálně vycházky, no ne?

V půl šesté jdu příteli naproti k vlaku, protože se vrací z práce. Společně zajdeme koupit do lidlu pečivo (lidl máme skoro při cestě z nádraží- jen musíme sejít brutální kopec a potom ho zase vyjít) a kolem půl sedmé/ sedmé dorazíme domů. Dáme si večeři, mrkneme na zbytek Ulice a popovídáme si s našima.

Kolem osmé začíná má večerní očista- odlíčím se, osprchuji, namažu si tělo hydratačním mlékem a obličej nočním krémem a (pokud se nechceme dívat na film a baštit popkorn) vyčistím si zuby.

Večer si povíme s přítelem o tom, jaký jsme měli den, někdy zaskypujeme kamarádům nebo příbuzným, společně se podíváme na film nebo seriál a kolem desáté jdeme spát!  Je pravda, že já si ještě chvilku čtu, než se zachumlám do peřiny a v jeho objetí usnu.

  

Tak co říkáte na můj den? Inspirující? Zbytečné? Stereotypní?

P. S.: Abych řekla pravda, inspiruji tímhle článkem i sama sebe! Škoda že celé dopoledne strávím rozcuchaná a v pyžamu, zachumlaná do peřiny s knížkou v ruce nebo sledováním jednoho dílu seriálu za druhým až do oběda. Nebo psaním článků o tom, jak si představuji svůj ideálně využitý den, když už ho tedy musím trávit doma.

Škoda že s přítelem máme jen jeden seriál, na který můžeme koukat společně (The Big Bang Theory), protože jeho nezajímá Doktorka z Dixie a mě dvakrát nerajcuje představa seriálu Vikings.  

A že se poctivě každý večer namažu tělovým mlékem? Představa je to pěkná a opravdu se snažím, ale.. 

A poslední pravdivá věc- ani neusínám v přítelově objetí, protože bych dřív zešílela, než usnula. Ačkoli ho opravdu miluju, potřebuji mít kolem sebe prostor, jinak to bohužel nejde..

Není to vůbec snadné dodržovat určitý harmonogram, když vlastně nemusíte, co? Nádobí si myji průběžné celý den, takže odpoledne mám jen hrníček od kávy, kterou jsem si kolem čtvrté uvařila. Do anglické knížky se začtu, když na ni dostanu chuť. A celkově jsem se rozhodla užívat si volné dny, dokud je mám, protože mi také jednou skončí a potom bych si nerada vyčítala, že jsem si je ani neproflákala tak, jak jsem vždycky chtěla. Na drezúru bude času ještě dost!   

Ale úplně se vším jsem vám v článku nelhala. Opravdu ne ;-)