EW #3
Jako co se u nás pořád objevuje za případy, to už vážně není normální. Ano vážení, je tu další pokračování nekonečné ságy "zvláštní lidé lezoucí do EW". Pohodlně se usaďte, začínáme.
-Přišel mladý kluk s nějakým kabelem a že k tomu chce daňový doklad. Tak jsem mu vytiskla klasicky účtenku, podepsala, orazítkovala-u nás prostě běžná praxe, každýmu to tak stačí. No teda skoro každýmu! Prej "a ten větší nemáte?". omg... Vysvětlila jsem mu, že větší byly v dávných dobách, kdy v ew ještě nebyla pořádná tiskárna na lístky. A že tohle mu bude stačit. Jeho výraz směle konkuroval výrazu opuštěného tupého štěněte. Tak jsem mu teda řekla, že mu velkej cár vytisknout můžu, ale bude tam mít úplně to samý, jen prostě na jiným papíru. Očka se mu rozzářila když horlivě přikyvoval, přesně o to mu šlo... No každopádně jsem mu to zapomněla orazítkovat, takže stejně bude muset použít ten původní :D
-Never ending story-lidi a igelitky. Prostě každej chce furt igelitku a pytlíčky, i na pitomý baterky, který může strčit do kapsy. Prostě máme igelitku za korunu, malý pytlíčky nevedeme. Kolegyně se nasrala a někde ve skladu vyhrabala obyčejný pytlíky se zipsem, prej že kdo bude chtít pytlíček, tak ho dostane. No a samozřejmě-přišel chlap, v ruce nějakou malou kravinu a prej "máte na to nějakej pytlíček?". Tak ho dostal. Měli jste vidět ten výraz, dlouho mě nic tak moc nepobavilo. Lidi fakt neví, co chtějí. Mam chuť na ty pytlíčky nakreslit logo EW...
-Další věc-baterky. Pro boha svatýho, když jdu koupit baterku (zejména plochou), tak musim vědět buď číslo a nebo mít sebou starou, když někdo řekce "potřebuju baterku do osobní váhy" tak mi to moc nepomůže.
-Plus nechápu, proč nejsou lidi schopný nahlašovat platbu kartou. Řeknu částku a nic se neděje, po chvíli až dědek vytáhne kartu a ještě se vzteká, že musí čekat než to naklikam. Jooo čtení myšlenek v popisu práce nemám, zavolej si věštce!
Nebo mě taky vytáčí když někdo vytáhne bezkontaktní kartu a položí ji na terminál. Ani nezkontrolujou částku, kdybych se překlikla nebo zadala záměrně něco blbě, tak to ani neví a pak tam na mě zpětně přijdou řvát. Proooooč...
-A vlastně nejen v tomto případě bych měla umět číst myšlenky, evidentně mám být jasnovidec a vědět všechno! Kde v obchodě máme tenhle kabel, za kolik, kolik kusů... Všechno z hlavy samozřejmě. Jednou jsem se neuváženě zeptala chlápka, který přišel s objednávkou, bylo tam napsáno "výdej-prodejna" (tedy u mě), co si to vlastně koupil (abych věděla komu popřípadě volat, že mi zboží ještě nedodali). "No to snad máte vědět vy ne?! Jak já to mam vědět." Aha, já jsem tam to zboží vybírala asi... Z kódu B2003JG opravdu nepoznám, co si to (ne)vybral.
-Přijde ke mně na pokladnu paní s dotazem "Máte kalkulačku s páskou?". Jako cože? S páskou? Moje otázka o co se jedná, že nic takového neznám, ji uvedlo do silného šoku, asi jako když dítěti prozradíte, že Ježíšek nenosí dárky. "No prostě klasická kalkulačka, rovnou vám to tiskne, co jste napsali." Z hloubi vzpomínek jsem vydolovala přístroj, který jsem někdy před patnácti lety viděla u tety a už v té době nebyl žhavou novinkou. Pardon no, neznám veškerý sortiment naší prodejny. Mimochodem - nevedeme je, kdyby to někoho zajímalo.
-Á propos-znáte ubrousky do sušičky? Mě to dneska v práci zaujalo, zkoumala jsem k čemu to je, až mi kolega objasnil, že se to dává k prádlu, aby vonělo. Takovej smrad jsem dlouho necítila, kdyby mi tak smrděly byť jen ponožky, tak se jdu zabít.
-Teď si ještě vzpomínám na pána, co se přiřítil ve 20:45 s tím, že potřebuje zaplatit skylink. Byla jsem v ew krátce, asi teprve podruhé sama. Tak jsem mu sdělila, že to zřejmě neprovádíme, neb mi nikdo neřekl, jak se to dělá a ani mi neukázali návod. On mě přesvědčoval, že to u nás platil a že to prostě musí ten den zaplatit, jinak mu zruší kanály. A odcházel naštvanej ,že to neumim a není tam nikdo kompetentní. Samozřejmě to my neděláme, platí se to v Planeo elektro, kdyby to někdo toužil vědět.
-Jo! včera vrchol všeho-přišla k nám ženská, odložila si u kolegyně vozík z alberta i se dvěma dětma a se slovy "pohlídejte mi je, jdu si pro cédéčka" jen tak odběhla. Obě jsme byly docela v šoku, ale děti měla zlatý. Především tu malou holčičku, seděla klidně a ani neplakala, ačkoli ji bratříček škrtil a pošťuchoval. Takže už zavádíme i dětskej koutek zřejmě.
Další příhody na sebe jistě nenechají dlouho čekat, ačkoli teď mám kratší týden, tak uvidíme.
-Přišel mladý kluk s nějakým kabelem a že k tomu chce daňový doklad. Tak jsem mu vytiskla klasicky účtenku, podepsala, orazítkovala-u nás prostě běžná praxe, každýmu to tak stačí. No teda skoro každýmu! Prej "a ten větší nemáte?". omg... Vysvětlila jsem mu, že větší byly v dávných dobách, kdy v ew ještě nebyla pořádná tiskárna na lístky. A že tohle mu bude stačit. Jeho výraz směle konkuroval výrazu opuštěného tupého štěněte. Tak jsem mu teda řekla, že mu velkej cár vytisknout můžu, ale bude tam mít úplně to samý, jen prostě na jiným papíru. Očka se mu rozzářila když horlivě přikyvoval, přesně o to mu šlo... No každopádně jsem mu to zapomněla orazítkovat, takže stejně bude muset použít ten původní :D
-Never ending story-lidi a igelitky. Prostě každej chce furt igelitku a pytlíčky, i na pitomý baterky, který může strčit do kapsy. Prostě máme igelitku za korunu, malý pytlíčky nevedeme. Kolegyně se nasrala a někde ve skladu vyhrabala obyčejný pytlíky se zipsem, prej že kdo bude chtít pytlíček, tak ho dostane. No a samozřejmě-přišel chlap, v ruce nějakou malou kravinu a prej "máte na to nějakej pytlíček?". Tak ho dostal. Měli jste vidět ten výraz, dlouho mě nic tak moc nepobavilo. Lidi fakt neví, co chtějí. Mam chuť na ty pytlíčky nakreslit logo EW...
-Další věc-baterky. Pro boha svatýho, když jdu koupit baterku (zejména plochou), tak musim vědět buď číslo a nebo mít sebou starou, když někdo řekce "potřebuju baterku do osobní váhy" tak mi to moc nepomůže.
-Plus nechápu, proč nejsou lidi schopný nahlašovat platbu kartou. Řeknu částku a nic se neděje, po chvíli až dědek vytáhne kartu a ještě se vzteká, že musí čekat než to naklikam. Jooo čtení myšlenek v popisu práce nemám, zavolej si věštce!
Nebo mě taky vytáčí když někdo vytáhne bezkontaktní kartu a položí ji na terminál. Ani nezkontrolujou částku, kdybych se překlikla nebo zadala záměrně něco blbě, tak to ani neví a pak tam na mě zpětně přijdou řvát. Proooooč...
-A vlastně nejen v tomto případě bych měla umět číst myšlenky, evidentně mám být jasnovidec a vědět všechno! Kde v obchodě máme tenhle kabel, za kolik, kolik kusů... Všechno z hlavy samozřejmě. Jednou jsem se neuváženě zeptala chlápka, který přišel s objednávkou, bylo tam napsáno "výdej-prodejna" (tedy u mě), co si to vlastně koupil (abych věděla komu popřípadě volat, že mi zboží ještě nedodali). "No to snad máte vědět vy ne?! Jak já to mam vědět." Aha, já jsem tam to zboží vybírala asi... Z kódu B2003JG opravdu nepoznám, co si to (ne)vybral.
-Přijde ke mně na pokladnu paní s dotazem "Máte kalkulačku s páskou?". Jako cože? S páskou? Moje otázka o co se jedná, že nic takového neznám, ji uvedlo do silného šoku, asi jako když dítěti prozradíte, že Ježíšek nenosí dárky. "No prostě klasická kalkulačka, rovnou vám to tiskne, co jste napsali." Z hloubi vzpomínek jsem vydolovala přístroj, který jsem někdy před patnácti lety viděla u tety a už v té době nebyl žhavou novinkou. Pardon no, neznám veškerý sortiment naší prodejny. Mimochodem - nevedeme je, kdyby to někoho zajímalo.
-Á propos-znáte ubrousky do sušičky? Mě to dneska v práci zaujalo, zkoumala jsem k čemu to je, až mi kolega objasnil, že se to dává k prádlu, aby vonělo. Takovej smrad jsem dlouho necítila, kdyby mi tak smrděly byť jen ponožky, tak se jdu zabít.
-Teď si ještě vzpomínám na pána, co se přiřítil ve 20:45 s tím, že potřebuje zaplatit skylink. Byla jsem v ew krátce, asi teprve podruhé sama. Tak jsem mu sdělila, že to zřejmě neprovádíme, neb mi nikdo neřekl, jak se to dělá a ani mi neukázali návod. On mě přesvědčoval, že to u nás platil a že to prostě musí ten den zaplatit, jinak mu zruší kanály. A odcházel naštvanej ,že to neumim a není tam nikdo kompetentní. Samozřejmě to my neděláme, platí se to v Planeo elektro, kdyby to někdo toužil vědět.
-Jo! včera vrchol všeho-přišla k nám ženská, odložila si u kolegyně vozík z alberta i se dvěma dětma a se slovy "pohlídejte mi je, jdu si pro cédéčka" jen tak odběhla. Obě jsme byly docela v šoku, ale děti měla zlatý. Především tu malou holčičku, seděla klidně a ani neplakala, ačkoli ji bratříček škrtil a pošťuchoval. Takže už zavádíme i dětskej koutek zřejmě.
Další příhody na sebe jistě nenechají dlouho čekat, ačkoli teď mám kratší týden, tak uvidíme.
Komentáře
Okomentovat