Super nápad no. 1

aneb učte se od profíka!

Na super nápady jsem expert. Vážně. Tak třeba..

Po pěti letech našeho vzájemně se milujícího vztahu jsme se s Andrejem rozhodli, že bychom měli naše velké výročí konečně nějak pořádně oslavit. Ani jeden nejsme na takovou tu klasickou výroční romantickou nudu ve formě večeře a svíček. To je pro lenochy :-D My jsme chtěli vzrůšo, i když to ani jeden z nás v první chvíli nahlas nepřiznal.

Původně jsme se domluvili, že pojedeme na víkend do Českého Krumlova. Andrej tam ještě nikdy nebyl a moc toužil Krumlov vidět. Já jsem tam už sice párkrát byla, ale vůbec mi nevadilo vidět Krumlov znovu. Objednali jsme si hotel, zaplatili ho a těšili se na nadcházející víkend. Mně se pořád nechtělo vrážet do jednoho ubytování takové peníze (přece jen jsem nezaměstnaná studentka).. No, uznávám, že objednávat ubytovaní ani ne týden před plánovaným příjezdem taky nebyl nejlepší nápad, jelikož všechny cenově dostupnější hotely/ hostely už byly obsazené. Každopádně v poslední den, kdy bylo možné stornovat objednávku bez jakýchkoli poplatků, jsem Andreje přemlouvala, aby ubytování zrušil. A jelikož mám evidentně super přesvědčovací schopnosti, vážně ji zrušil! Ajajaj, teď jsme museli zase rychle hledat něco nového. Napadl mě Tábor. Zabookovala jsem ubytování a začali jsme plánovat průběh víkendu. Večer mi ale přišel mail, že během vyřizování mé objednávky se ukázalo, že pokoj již není volný. A najednou jsme měli smůlu a málem zůstali doma..

Naštěstí mám vždycky plán B! A tak jsme se vyprdli na drahé hotely, oprášili stan a spacáky a vyrazili kempovat! Postavili jsme si stan v jednom kempu v Černé v Pošumaví, od Českých drah jsme si půjčili kola a mohli jsme si vesele začít užívat naší výroční víkendovou dovču!

Považuji za nutné také zmínit, že nejsme žádná Béčka. Proto jsme vesele vyrazili v půl 12 dopoledne (v době, kdy sluníčko pražilo tak, že mít v batohu kukuřici, večer máme popkorn) na zhruba 24 kilometrovou trasu. A že to byla jízda! Nečekala jsem, že by cyklotrasa mohla vést po tak pitomých cestách. Ale vedla. A na jedné křižovatce si nějaký chytrák hrál s rozcestníkem, záhadným způsobem ho blbě nasměroval a my jsme ujeli úplně zbytečných 6 kilometrů, neboť jsme se museli vracet. Takže díky, blbče! Chtěli jsme udělat dobrý skutek a směrovník natočit správným směrem, ale nešlo s ním pohnout..

Ale i přes menší potíže jsme do Krumlova dorazili! Jenže.. Za celý den jsme jedli jen snídani (a to ještě hned ráno ve vlaku z  Českých Budějovic do Černé v P.), takže jsem po několika fotkách a procházce kolem řeky najednou dostala obrovský hlad. A když mám hlad, jsem smutná a to je děs. Andrejovi naštěstí také vyhládlo, tak jsme hledali nějakou restauraci, kam bychom mohli zajít i s koly. Nečekala bych, že kola budou takový problém. V jedné restauraci nás navnadili jídelním lístkem i s obrázky. Ale bohužel jsme kvůli kolům (a pitomému číšníkovi) museli jet zase o dům dál. Nakonec jsme zakempili v restauraci U Bejka a pořádně se nadlábli. Měla jsem bramboráčky se zelím a uzeným masem a s Ádou jsme si dali ještě zeleninový salát. No, úplně se mi sbíhají sliny jen na jídlo vzpomínám! Zpátky do Černé už jsme ale zase jeli vláčkem. Nemohli jsme se vrátit až někdy v noci. Přece jen nás druhý den čekal další super cyklovýlet. A když jsme měli přepravu kol zdarma.. :-D

Český Krumlov

Večer jsme si dali sprchu, mrkli se z blízka na Lipenskou přehradu a prošli se kolem dalších kempů. V jednom měli točené pivo Somersby! Hned jsme si ho dali a vesele z lavičky pozorovali blesky. Během chvilky se zvedl silný vítr a blížila se bouřka. Rychle jsme se vrátili do našeho kempu, zavrtali jsme se do spacáků (museli jsme svou váhou zatěžkat stan, aby nám neuletěl, chápete) a já jsem usnula tak rychle jako už dlouho ne.

Druhý den bylo lehce ošklivo, pršelo a já jsem se bála, že ze Stezky v korunách stromů, kterou jsme měli naplánovanou na sobotu, nic neuvidíme. Cestou se ale počasí vybralo a když jsme před dopolednem projížděli Frymburkem, bylo už krásně slunečno.

Frymburk

Cyklostezka Frymburk- Lipno

Na samotné stezce bylo ale tolik lidí, že jsem měla sto chutí se na patě otočit a  jet pryč. Ale když už jsme se i s koly dobabrali až nahoru, museli jsme si vystát i tu půlhodinovou frontu na lístky a další půlhodinovou frontu na tobogán. Ale výhled byl opravdu parádní! Jen těch lidí bylo všude moc. A většinou vypadali až moc dobře :-D Aby taky ne, když se nahoru vyvezli lanovkou, žejo!

Stezka v korunách stromů

Jak říkám, lidí mraky!

Lipno

Na Stezce jsme se tedy už moc zdržovat nemohli, protože Andrej se domluvil s průvodčím v Černé v P., že kola vrátíme do 15: 30 (nebo 16: 30?). Jelikož jsem si myslela, že pokladna v 15: 45 zavírá, nic jsem nenamítala a šlapala jsme na kole jak šílená. A když už jsem do těch kopců vážně nemohla, raději jsem z kola slezla a kopec vydupala vedle (beztak jsem byla rychlejší, než když jsem se snažila pořádně dupat do pedálů). Abych to zkrátila- pointa příběhu je v tom, že jsme úplně vyflusnutí dorazili na nádraží, mžitky před očima a schvácení vedrem. A NAJEDNOU jsem si všimla, že pracovní dobu mají o DVĚ hodiny delší. A z Andreje nakonec vypadlo, že to VĚDĚL, ale když slíbil, že je vrátíme v tenhle čas, chtěl ho dodržet.. Proč musel byt zrovna v tuhle chvíli tak zásadový?? Takže jsme se na kolech hnali vlastně úplně zbytečně :-D A když jsme si zašli hned před nádražím na obědo- večeři, byla jsem tak unavená, že už jsem neměla ani sílu mluvit. A že já něco vydržím!

Cestou k našemu stanu už jsem byla po jídle, takže se mi vracela dobrá nálada a hýřila jsem vtipem, šarmem a super nápady. Až tak moc že jsme se spontánně rozhodli konečně se v Lipně také vykoupat! Shodili jsme batohy, přilby, propocená trička (to je ta sexy část příběhu :-D ) a hurá do vody. Po celodenní, vlastně dvoudenní dřině to byla vážně příjemná změna!

Abychom si večer užili trošku té romantiky (přece jen jsme jeli oslavit výročí, žejo), donutil mě Andrej k podvečerní procházce. Byla jsem už vážně vyřízená a to poslední, po čem jsem toužila, byla další procházka. Ale když mě ukecal na Somersby, šla jsem. :-D Večer jsme se fotili při západu slunce, fotila jsem krásné nebe a racky, loďky a stromy a všechno bylo moc fajn.

západ slunce

Na Lipenskou přehradu a autokemp Modřín (to zní skoro jako reklama) mám samé krásné vzpomínky z dětství, kdy jsme sem jezdily dovolenkovat s mamkou a Kamilkou. A teď mám na Lipno další krásnou vzpomínku, protože budu mít jeden letní večer navždy spojený s krásným okamžikem, kdy mě Andrej po západu slunce požádal o ruku. Aaaaach! <3

Tak jo :-D

A aby dřiny na kolech a romantiky nebylo málo, v neděli jsme si ještě užívali v lanovém centru! Plni nadšení a odhodlání jsme si hned zakoupili delší trasu a po menším proškolení jsme vyrazili na trasu. Povím vám, že tolik adrenalinu a zábavy jsem si dlouho neužila. Sice jsem si po první překážce myslela, že zbytek nezvládnu, ale ve finále jsem byla vážně moc nadšená. 

Tyhle sjezdy patřily mezi pohodově úseky trasy!

"Pavouk". Jedna z mála překážek, která dala Andrejovi zabrat.

Snad nejhorší úsek trasy. A byl hned na začátku..

Pozoooor, Áda jede!

Joo, byl to nádherný dovolenko- výroční víkend. Těším se na další výlet!

14.- 16. srpen 2015