Cesta za hranice všedních dní...

...aneb největší dobrodružství mého života. Ono to zase tak žhavý není, ale donedávna jsem si neuměla pomalu představit, že jedu sama třeba do Prahy, proto pro mě byla noční cesta do Německa skutečnou výzvou.

Abych byla konkrétní-moje kamarádka a spolužačka z gymplu Anička je v Německu na erasmu a pozvala mě, abych se za ní přijela podívat a zažila skutečnou erasmus párty. No a já nadšeně souhlasila. Zbývalo jen dohodnou datum, domluvit si volno v práci a koupit jízdenky. Nakonec se všechno podařilo a já ve čtvrtek 17. 9. měla po půlnoci odjet z plzeňského CANu směr Paříž. No ale Student agency se ukázal spolehlivý asi jako České dráhy, tudíž měl bus víc jak půl hodiny zpoždění. A pak dokonce hned za Plzní jakou dobu stál kvůli "odklízení překážky na cestě".

ČTVRTEK
Někdy po 6 ráno jsem dorazila do Mannheimu. Německy jsem si objednala na benzínce kávu a světe div se-obsluha mi evidentně rozuměla, ačkoli německy mluvím asi tak dobře jako svahilsky... Přišla jsem si jako king! Anička si mě přijela vyzvednout na nádraží a šly jsme k ní domů. Jelikož měla ještě ve čtvrtek přednášku, nechala mě u sebe vyspat a šla do školy. Po návratu jsme skočily nakoupit do Lídlu a uklidily byt, aby se u ní mohla konat before párty, po které nás čekala Rock the cock párty na zámku Schneckenhof. Z Čech jsem vezla dvě flašky zelený, mandlovej rum a tři plzeňský dvanáctky, prostě typical czech party. Na naši czech party dorazili převážně Češi, ale potom se mluvilo anglicky, kvůli nově příchozím erasmákům. A tady nastal zádrhel. Když mluvili ostatní, tak jsem jim bez větších problémů rozuměla, ale sama jsem se neuměla vymáčknout. Což mi docela srazilo sebevědomí, myslela jsem si, že se anglicky domluvím. Trochu vinu připisuji i alkoholu, který jsem požila. Anička totiž přišla s "výbornou hrou", kdy máte 6 druhů pití, dvě kostky a vždy smícháte to, co vám padne... Můj favorit na největší hnusárnu je vodka s vínem, to se vážně nedalo vypít... Ale ani zelená s rumem není nic moc... Prostě prasárny no. A pak jsme razili (v menším zastoupení) na zámeckou párty.

Before party

Na zámku (který slouží pro studenty i jako škola a knihovna-to se někdo má!) byla hromada lidí. Zaujal mne způsob, jakým organizátoři na závěr vyháněli lidi ven-prostě vzali pásku a šli proti davu. Žádný přemlouvání a žádný sraní, prostě konec a vypadněte. Ale to bych předbíhala. Na párty už jsme nic nepili, protože tam je veškerý alkohol dost předražený, a jen jsme tancovali. Dokonce proběhlo i menší družení se s ostatními cizími studenty, ale tady nebudu zabíhat do detailů :D Prostě dobrá párty, kterou jsme si užili.

Schneckenhof

špatně zaostřené náměstí zámku

 Po příchodu domů jsme s Aničkou poklidily byt (ve tři ráno, její spolubydlící si akorát vařil těstoviny...) a někdy ve 4 šly spát. 

PÁTEK

Vstávaly jsme někdy kolem 11 a šly na oběd do menzy. No kam se hrabou české menzy, tady byl výběr jak na nějakém rautu... Několik hlavních jídel, polévky, salát a na výběr několik druhů zálivek.. A jídlo bylo vážně dobré. A interiér by mohl směle konkurovat nějaké restauraci. Především ta terasa!!!

Cestou zpět jsme se stavily v pár obchodech a udělala jsem si nákupy. O těch až později. Anička se pak zase učila, tak jsem jí uklidila byt, neb její spolubydlící nejsou zrovna uklízecí typy. Jednoho láskyplně nazývá Vrchní prase 1 a druhý chodí i do postele v botách. 

A večer jsme šly do centra na jídlo s pár dalšími lidmi. Rozhodli jsme se pro tureckou restauraci. No jen já jsem takový experimentátor, že si dám těstoviny se špenátem :D ale prostě jídelní lístek byl v němčině a to se pak těžko vybírá. 

Mé těstoviny

Nějaké typické arabské jídlo složené z různých druhů masa na špejli, rýže, hranolek,salátu a žampionové omáčky. 

Po jídle jsme šly domů s tím, že musíme jít brzy spát, abychom byly svěží na výlet, který nás čekal druhý den. 

SOBOTA

Vzbudily jsme se do chladného upršeného rána. Dohodly jsme se, že se na výlet vykašleme, protože v tom počasí to nemá cenu, a raději se vyspíme. Na odpoledne jsme si naplánovaly cestu do centra a návštěvu vyhlášené cukrárny, kde dělají špagetovou zmrzlinu. Světe div se, vykouklo i slunce (krátce, ale přece), takže cesta byla hned veselejší. Nejprve jsme se šly podívat na wasserturm, vodárenskou věž. Vedle ní byl nádherný park s obrovskou fontánou, ideální místo na rande. Škoda, že mi tam na něj nikdo nepozval :D 

Wasserturm

Park <3

Fontána

Potom jsme konečně šly do vyhlášené Eis Fontanella. Anička si kvůli nachlazení dala jen horkou čokoládu, ale já musela ochutnat to, čím je tento podnik proslulý. Dámy a pánové, toto je ona, TA špagetová zmrzlina.

Špagetky jsou dělané z poctivé vanilkové zmrzliny, omáčka chutnala jako rozteklé mražené jahody a "sýr" nahoře představují hoblinky bílé čokolády. Milým překvapením pro mě byla zmrzlá šlehačka dole pod špagetami. Celkem to vyšlo na nějakých 6,50 €. Nebylo to špatné, porci bych teda doporučila ideálně pro dva, je toho opravdu kopec, ale znovu bych to jíst nepotřebovala. Jsem ráda, že jsem zase zkusila něco nového, ale nenadchlo mě to natolik, abych si řekla "jo, musim se sem na ni vrátit".

Potom jsem se rozhodla bloumat městem a dokoupit nějaké nepostradatelné věci, zatímco Anička se opět vydala učit domů. Tak mám alespoň pár fotek :) 

Hodilo by se dodat, že Mannheim byl za války téměř celý zničený, proto tam nejsou skoro žádné památky, které by se daly navštívit a lákaly by turisty. Je to industriální město. Ale něco se přece jen najde :)

Paradeplatz

Marktplatz

Netuším, co to je, ale rozhodně mě to na první pohled zaujalo.

řeka Neckar

Nějaký kostel kousek od Aniččina bytu.

Pro Mannheim je typické to, že tam má každý kolo. Na každém kroku jsem narážela na hromady kol a musí se nechat, že to tam je pro cyklisty dobře uzpůsobené. V Plzni by vás na kole brzy někdo srazil, tady se dalo jezdit všude. 

Aničky byt je kousek od továrny na čokoládu (ale žádný Karlík ani Willy Wonka poblíž nebyli). Už první den mě zaujala zvláštní vůně, která se ulicemi linula. Ale je fakt, že čichat to denně asi po čase omrzí. Anička nadšená rozhodně není, nemůže si pořádně ani vyvětrat, aby hned nenačichla čokoládou :D Tak ale co si budeme povídat, lepší než prasečák.

Při procházce městem jsem navíc zavítala do turecké čtvrti, kde jsme den předtím večeřeli. Kochala jsem se při pohledu do výkladních skříní obchodů se šaty hodnými pro princezny a výlohy plné různých sladkostí mě také nenechávaly chladnou. Jeden obchod vypadal lákavě natolik, že mě to přimělo jít dovnitř a ochutnat tureckou baklavu. Pro vás, kteří to také neznáte-je to strašně sladké, strašně tučné, ale strašně dobré. Jsou to pláty nějakého těsta (připomínalo trochu listové) plněné pistáciemi a nějakým sirupem nakrájené na různé tvary. Rozhodně to musíte někdy ochutnat :) No a samozřejmě na každém rohu byl kebab, ale to mě nechávalo chladnou.

Jako z pohádky...

Nebe..

Baklava

Večer jsme si udělaly romantiku v podobě obložených bagetek a vína. Plus jsme se dost bavily u fotek ze svateb, zejména na fb stránce "Ty nejsi fotograf" je spousta úsměvného materiálu. No a v neposlední řadě jsme sjížděly profily vikingům, kteří v Mannheimu studují. Je nutné rozšířit si obzory! ;)

NEDĚLE

V neděli se počasí umoudřilo natolik, že jsme mohly vyrazit do Heidelbergu, dle mínění některých lidí nejkrásnějšího města v Německu. Jely jsme ráno v půl 9 vlakem z Mannheimu a musím říct, že i vlaky druhé třídy jsou v Německu podstatně lepší než u nás. V Heidelbergu jsme měly sraz s další Češkou. Poté jsme vyrazily na obhlídku města a vyšplhaly se až k hradu.

Heidelberg

Úplně jako Karlův most :D

Připomíná mi to katedrálu svatého Bartoloměje.

Vstup do sudu :D

První pokus o panoramatickou fotku :D

Po prohlídce hradu nám zbyl čas do odjezdu vlaku, tak jsme si šly sednout do jedné kavárny, kterých bylo v uličkách nespočet. 

No a samozřejmě na každém rohu byly výlohy plné dobrůtek, na které se sbíhaly sliny. Úplný cukrovkový ráj :D Bylo těžké odolat :(

Takže jsem si dala alespoň zmrzlinu :D

Po příjezdu k Aničce jsem si šly uvařit něco k jídlu. Inspirovaly jsme se jejím spolubydlícím, který kromě těstovin nejí snad nic jiného a udělaly jsme si penne se zeleninou a pestem. Pak jsem si šla na chvíli lehnout, abych přežila cestu domů. Bus mi jel až o půlnoci. Nebo přesněji řečeno-měl jet. Samozřejmě měl hodinu zpoždění! Kolem půlnoci mi přišla sms, že bus bude opožděn o 15 minut, ale nemám odcházet z nástupiště. To se jim řekne, ale mrznout tam ve slabé bundičce hodinu... Chtělo se mi umřít. Nebo se na nějaký odjezd busu vykašlat a jít zpátky k Aničce. V autobusu mi trvalo víc než dvě hodiny, abych se přestala třást zimou. Můj spolucestující taky nebyl z nejchytřejších. Pořád mi v autobusu klikal na tu obrazovku, kde můžete sledovat filmy, čímž zrušil úspornou obrazovku a to oslňující světlo bylo jako kdybych dostala pěstí. Poté co to udělal asi potřetí, jsem se naštvala a celé to vypla. A on nadšeně "Jéé o to jsem se snažil celou dobu!" No nepochopíte... Potom do mě furt šťouchal prdelí, jak se snažil uvelebit k spánku. No parádní cesta prostě.

Ale rozhodně to byla skvělá zkušenost a velký krok pro mé osamostatnění se-bylo načase! :)