Super nápad no. 2

Co můžeme dělat, když je ve stínů 34°C? Můžeme se jít koupat, schovávat se ve stínu, baštit zmrzlinu.. NEBO! A to není pro každého- vyrazit na cyklovýlet! Další ze série mých super nápadů ;-)

Byl poslední prázdninový víkend. Všichni mě strašili, že tenhle víkend je ten úplně poslední, kdy bude hezky. Samozřejmě mě taková předpověď vyděsila a nechtěla jsem volnou neděli strávit doma. A tak jsem nám s Andrejem naplánovala další super výlet!

Na rozhledně

Z naší malé vísky jsem se chtěla vydat na Zbiroh. Nikdy jsem tam ještě nebyla a byl celkem blízko, takže ideální cíl našeho dalšího cyklovýletu. Jet ale rovnou na Zbiroh mi přišlo zase moc snadné a rychlé, proto jsem naplánovala menší odbočku na rozhlednu s názvem Třenická hora. A to byl první kámen úrazu!

Andrej s výletem nadšeně souhlasil (samozřejmě!), takže jsme po obědě nasadili přilby, ometli pavučiny ze sedaček a hurá máknout do pedálů. Jenže.. Vedro bylo vážně pekelné a rozhledna (jak se tam jen mohla dostat??) na kopci. Takže když už jsme konečně kopec zdolali, svalila jsem se vedle kola, celá zpocená jsem ze sebe strhla přilbu a vrhla jsem na Andreje pohled typu: "To si jako děláš srandu?!" A Andrej se na mě celý zpocený zazubil a v očích mu hrála odpověď: "Jo, Zlato, tohle byl ale tvůj nápad!" Co naplat, byl to můj nápad! :-D

Výhled z rozhledny byl ale moc pěkný. Nebe navíc bez mráčků, takže jsme viděli hodně daleko! Na louku pod rozhlednou dokonce vedl klučina malého býčka na pastvu. Tohle ve městě prostě neuvidíte :-D

Po několika nezbytných (i selfie) fotkách jsme pokračovali v cestě na Zbiroh. Na vedro už jsme si celkem zvykli, dělala jsem si častější pauzy na pití a poslední dva kilometry na Zbiroh byly z kopce, takže paráda! Jenže.. Samotný zámek je zase na kopci, klasika. Takže do města jsme jeli hezky z kopečka, ale na zámek jsme zase museli zamakat a vydupat si pořádný kopec. Ale zámecká zahrada je nádherná a ruku v ruce s tak nádherným počasím je naším prvním (a zatím jediným) adeptem na svatbu! ;-)

Zpáteční cesta už byla zase rychlovka. Ve městě jsme si dali druhou kofolu na posilněnou a vafle se šlehačkou a zmrzlinou. A protože jsme moc nechtěli dupat ten kopec, který jsme si prve tak vesele sjeli (a hlavně proto, že tam byl semafor, rozkopaná silnice a já jsem se bála, že než kopec vyjedu, pojedou už dávno auta v opačném směru), vybrali jsme si sice delší zpáteční trasu, ale za to mnohem lepší :-D

Podle mého endomonda jsme celkem ujeli 30, 57 km za 2 hodiny 21 minut. + jsme se zdrželi focením, kofolou a tak. Žádný extrém to samozřejmě není, ale jako menší cyklovýlet to bylo moc hezky strávené odpoledne. A navíc bylo těch 34°C ve stínu, žejo!