O dva roky starší a zkušenější

Jednou mi někdo polechtá ego slovy "btw. vážně hezky píšeš, jednou bych taky chtěla takhle psát" a hned si myslím, že se ze mě stává spisovatelka. Ideálně taková, která píše lehkým a vtipným stylem o životě se svým manželem a psem.

No, manžela už mám. Teď jen to štěně.

..... 

Čím jsem starší, tím víc si uvědomuju, jak stárnu. Jak se mi dělají vrásky kolem očí i úst a faldík na břiše. Jak víc přemýšlím o tom, co svému tělu dávám. Třeba k obědu jsem mu dala tofu se spoustou čerstvé zeleniny. A k večeři kuřecí tlačenku s cibulí. Chce to balanc, chápeš. 

A tak jdu v rámci rovnováhy pokračovat v diplomce. 

A nebo nejdu?

Je to těžké, protože bych se nejraději zachumlala do peřiny a usnula. Ale termín odevzdání se kvapem blíží a já zbožňuju psaní diplomky. Vážně. Další kniha, kterou napíšu. Založím si ji hned vedle bakalářky a možná ji už nikdy víc neotevřu, ale ten pocit, že mám v knihovně něco, co jsem sama napsala a na deskách je mé jméno.. k nezaplacení! Ale po těch letech studia už vím, co na mě platí. Takže nemá cenu se přemáhat. Zalehnu do postele a budu si číst Hartlův Malý pražský erotikon. Ráno se probudím a po vaflích k snídani a čerstvě namleté kávě, kterou proženu moka konvičkou, se do psaní vrhnu zase plná energie a elánu. Jo, to by šlo. 

Hele, ještě poslední myšlenka, jo? Někdy mám pocit, že mi s organizací života nepomůže ani Doller, máš to taky tak? Ale pak si do něj zakreslím pár schůzek nebo návštěvu knihovny a hned je mi tak nějak na duši líp. A taky je fajn tohle hraní na pisálka. Fantazie mi pracuje na plné obrátky a už se vidím v londýnské kavárně, kde sepisuju svou první (a ne poslední) knihu, která bude mít ISBN, v knihovnách se na ni budou stát fronty a na autogramiádách mi budete, milí čtenáři, trhat ruce :-D Nejvyšší čas to tady pro dnešek utnout!

Tak zase někdy příště! Snad dřív jak za dva roky.