Žijeme jen jednou aneb není čas ztrácet čas!

Miluju cestování! Miluju ten pocit, když se ocitnu v cizí zemi, všichni kolem mě mluví jiným jazykem, žijí si své životy a nezajímá je jedna česká holka, která je z toho všeho nadšená a očička jí svítí jako lampičky. Strašně mě baví poznávat nové země, nové kultury a nová místa. Mým snem se stalo procestovat celý svět. A v mém věku už mám nejvyšší čas začít!

Kam jsem se zatím podívala? Když pominu dovolené s rodiči, které sice byly fajn, ale já byla pubertou zmítaný teenager, kterého víc než památky zajímaly kalby s kamarády, tak už jsem přece jen něco málo stihla. O svém výletu za Aničkou do Mannheimu jsem se již zmiňovala. A tím to vlastně všechno začalo. Uvědomila jsem si, že vždycky nepotřebuju mít za zadkem někoho, kdo všechno zařídí za mě a kdo mě bude chránit. Naučila jsem se začít fungovat samostatně a žít jen sama se sebou a plnit si sama své sny. 

A tak jsem se loni v květnu vydala do Anglie. Cestu tam jsem absolvovala sama, ale v Londýně jsem měla sraz s kamarádem Romanem (o kterém jste se tu už také mohli dočíst), který mě u sebe ubytoval a celé 4 dny se mi věnoval a byl mým průvodcem. O celém výletu se hodlám rozepsat podrobněji, ale kromě Londýna jsme se podívali i do Cambridge a do Brightonu. Na Oxford už nezbyl čas, takže ten až příště! 

V říjnu jsme se s mou drahou kamarádkou z gymplu Verčou odletěly zrelaxovat na Djerbu. Musím říct, že to bylo přesně to, co jsem v té době potřebovala! Vypadnout ze zajetých kolejí, změnit prostředí, lidi kolem sebe... Strašně jsem si tam vyčistila hlavu, zažila spoustu nových věcí, poznala jinou kulturu, nové lidi... Prostě to byla dokonalá dovolená bez rodičů, kteří by mi neustále říkali co smím a nesmím, báli se o mě a nikam mě nepustili. S Verčou jsme si chodily, kam jsme chtěly, dělaly, co chtěly a bylo to strašně uvolňující a osvobozující! A o tom snad také víc v samostatném článku.

A do třetice mě hned čtyři dny po příjezdu z Djerby čekal výlet do Amsterdamu s Janičkou. Cestovaly jsme z Plzně autobusem, první den nás čekala návštěva delfinária v Harderwijku, druhý den Zaanse schans a větrné mlýny se sýrárnou a následný přesun do Amsterdamu. Opět spousta zážitků, nové poznatky a ještě hlubší sociální fobie z lidí 😀 Ale o tom opět až později. 

K tomu všemu jsem za poslední dva roky (přijde mi, že svůj život datuju "před EW" a "po EW", neb co jsem nastoupila do EW, začala vydělávat a splnila si svůj největší sen-bydlet v Plzni, se mi děje spoustu skvělých věcí a mám úžasnej život plnej nezapomenutelných zážitků) absolvovala spoustu kulturních akcí-divadla, koncerty, festivaly, stanování... K tomu všemu si chodíme s kámoškama na snídaně, obědy, večeře, na kafíčka, vínečko, drinčíky, do kina, každou chvíli na nějakou párty.. Nákupy... Prostě dokonalej život, přesně takovej, jakej jsme si s Lůcou kdysi po základce vysnily a nevěřily, že se nám ještě někdy splní. A pak nám ztroskotaly naše vztahy, cesty osudu nás zavedly do Plzně, sestěhovaly jsme se, přibraly k sobě na byt Janinu a ačkoli se spoustu věcí mění, tak tohle nám zůstává. A já bych neměnila <3

A naše plány na letošní rok? Obávám se, že všechno ani nestihneme 😃 

Co se cestování týče-začátkem června jedeme s Lůcou do Kodaně za Malou mořskou vílou, koncem června jedeme všechny tři i s Janinou do Chorvatska na Plitvický jezera, v srpnu s Lůcou konečně navštívíme naši vysněnou Paříž (čistě pragmaticky-do 26 tam jsou na hodně památkách vstupy zdarma, tak máme poslední příležitost toho využít) a na přelomu září a října se s Verčou opět chystáme někam k moři na pořádnou dovču! 

Co se trajdání po Čechách týče, tak doufám, že nám letos konečně vyjde kempování na Mácháči s návštěvou Bezdězu a Housky. Dál se chci podívat do Dětenic a zažít středověk na vlastní kůži. Musím se konečně stavit za Aničkou v matičce stověžaté a pořádně si ji projít, protože neznat pořádně naše hlavní město je ostuda! Letos už konečně musím na tu Velkou Ameriku, protože už to fakt neni možný, jak jsem neschopná 😄  

K tomu všemu se chystám hodně kulturně vzdělávat. V poslední době jsem stihla koncert Pilsner Queen Tribute Bandu, Xindla X, Rybiček 48... 1. dubna nás čeká koncert Lucie Revival a plzeňských Queenů, v květnu je tu Divokej Bill, v Praze na Aerodrome festu jsou Linkin Park a Simple Plan (na který prostě musim jít i kdybych tam měla jít sama!), pak samozřejmě festival České hrady, v září Létofest.. V říjnu Pilsnerfest a Kabáti.. 

Samozřejmě dojde i na divadlo. Už lustruju stránky Divadla J. K. Tyla a divadla Dialog (zaujaly mě Iluzionisté!, i loňská Věc Makropulos byla fajn), v létě opět musím na divadlo pod plzeňským nebem (loňský Don Quijote i Pes Baskervillský i předloňský Lhář mě moc bavily) a v případě že zbyde čas (a ideálně v létě přibyde měsíc srpenec) bych se chtěla mrknout na nějaký muzikál i do Prahy.

Pak tu mám konstantní plány, které se přelévají z loňského roku, jako třeba jet v září do sklípku (loni byl osud proti nám!), navštívit Petřín, Hrubý Rohozec, jít do zoo, vylézt na Plzeňskou věž, jít na šlapadla, konečně absolvovat noční prohlídku Rabí (kterou letos nejspíš opět nestihnu, neb si jedu do té Paříže), ochutnat dobřanskou zmrzlinu (což je letos konečně dost reálné, když otevřeli pobočku přímo v Plzni), zajet do Mariánek a do muzea Becherovky, konečně po dvou letech navštívit Barnie v Planý, zajít na exkurzi do pivovaru,... 

No mám toho dost. Ale co, v životě to chce mít plán! A když nějaký plán nevyjde, tak je potřeba utvořit si plán nový :-)