Jóga, jóga, jóga- část 1.

Nevím, proč si všichni učitelé tělocviku myslí, že když měřím 184 centimetrů, budu nějak vynikat. Je nad slunce jasné, že čím je člověk vyšší, tím je větší dřevo. Alespoň v mém případě to bez výhrad platí. Ráda si pinknu volejbal, zastřílím na koš nebo kopnu míč do prázdné brány ze vzdálenosti maximálně pěti metrů (a budu doufat, že se trefím). Ale skákat do dálky, do výšky, vyšplhat po tyči nebo po provaze, precizně se vyšvihnout na hrazdu, na kladině ladně projít tam a zpátky, udělat hvězdu nebo (nedej Bože) salto v letu? Haha, díky nechci vás zabít tím, jak se budete smíchy válet po celé tělocvičně, zatímco já budu prožívat další záchvaty nepopsatelného vnitřního strachu z toho, že tahle hodina tělocviku buď nikdy, ale opravdu NIDKY neskončí, nebo bude moje poslední. Nemůžu se rozhodnout, která z těchto dvou možností je horší. Vážně nerozumím tomu, proč se tělocvik musí známkovat. Naštěstí už mám základní i střední školu dávno za sebou! Ale ty vzpomínky prostě zůstanou, no ne? Zase jsem se nějak rozvášnila, takže zpět k původní myšlence.

Ačkoli jsem fakt dřevo, sportuji velmi ráda. Jezdím na kole, na bruslích (v létě, i v zimě), dokonce umím i lyžovat (ale pro jistotu brzdím od poloviny kopce. Jeden nikdy neví, žejo.), jeden čas jsem chodila pravidelně běhat, hrát badminton a frisbee (věděli jste, že má frisbee pravidla?!). Nebudu rozepisovat svůj životní příběh (alespoň ne hned) a několik měsíců rovnou přeskočím do současnosti. Teď jsem po operaci levé plíce (polovinu mi jednoduše vzali), což mě jako nekuřáka velmi štve, a je jasné, že velký sportovec už ze mě nebude. Velké zklamání pro všechny zúčastněné, že? Ale nevěšte hlavu, nebyla bych to já, kdybych neměla plán B!

                Zatím stále nejsem úplně fit, takže jsem nemohla vyzkoušet, kolik toho ještě uběhnu (spíš udýchám) nebo ujedu na kole. Proto jsem se rozhodla vyzkoušet něco nového. Něco, u čeho je člověk v klidu a pořádně zhluboka dýchá. Takže jóga!

                Vždycky jsem si myslela, že jóga je hrozně nudná. Milovala jsem ty akční hodiny, kdy po celou dobu jen skáčete, potíte se a v rytmu hudby natřásáte své budoucí pekáče buchet a další zatím méně pevné části těla. Myslela jsem si, že čím víc se zničím, tím lépe. Ale protože na tom teď jsem tak, jak jsem, rozhodla jsem se dát józe (vážně józe?) šanci. Přiznávám, že důvodem byla i skutečnost, že jsem se dočetla, že i díky józe (zase to slovo) se dá zhubnout a zpevnit tělo. Před pár dny jsem navíc měla narozeniny a shodou okolností jedním narozeninovým dárkem byla knížka Základy jógy od Marie Mihulové a Milana Svobody. Takže jdeme na to!